Přehled akcí

« Listopad 2017 »
Po Út St Čt So Ne
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   

Petr Vilgus na facebooku

Petr Vilgus na Facebooku

Odkazy

Ondřej Liška

Petr Štěpánek

Zelená Praha

Prahou na kole

Cyklojízdy

Archív webu

Archív článků

Aktuální článek

Makrosvět na mikročipu

Málokterý fotografický žánr nabízí tak bohatý prostor pro tvorbu líbivých a divácky vděčných obrázků jako makro. Málokterý je tak intenzivně využívaný pro zachycování scén oplývajících řezavou ostrostí, ale nikoliv duchem. A málokterý žánr v sobě skrývá tak velký nevyužitý potenciál. Právě tyto tvůrčí rezervy mohou být skvělým důvodem, proč zkusit na svém aparátu přepnout do makrorežimu a podívat se na drobný svět očima umělce a výtvarníka.


Většina z nás si jistě někdy zkusila vyfotografovat detail květu rostliny nebo zvětšený pohled na oko mouchy. Není divu – makrorežim nabízí většina aparátů, digitální pokusnictví je zdarma a pokud vás tato disciplína neosloví, jednoduše využijete funkci skrytou pod tlačítkem DELETE. Detailní pohledy na zvířátka a rostliny jsou v posledních letech mimořádně oblíbené. Už dávno však ztratily punc něčeho nového a ze senzační mody se stala líbivá rutina.

Každému co jeho jest
Makrofotografie rozděluje její hodnotitele na dva tábory. Většina ji vnímá jako růžovými okvětními lístky sypanou cestu k brilantním, ale zoufale nudným kopiím reality, jiní zas jako skvělý prostor pro uměleckou práci. Je jen na autorovi, jestli se rozhodne vyrazit po stezce jedenoduché přímočarosti či zda zkusí o fotografovaných motivech uvažovat jako tvůrčí osobnost.

Fotografie mohou vznikat z důvodů uměleckých i neuměleckých. Portrét na občanský průkaz musí být kvalitní, musí splňovat formální náležitosti a přitom v 99,9 % případů není uměním. Snímek hamburgeru v nadživotní velikosti na průčelí obchodu s rychlým občerstvením může být ostrý jako břitva, může být formálně špičkový, čímž dokáže úspěšně lákat kolemjdoucí ke stravovacímu hříchu – přesto se nejedná o projev umělecké vůle autora. Makrosnímek mravenců vláčejících mrtvého chrousta je perfektním dokladem života hmyzu pro encyklopedii, dětskou knihu nebo učebnici biologie. Přesto ani zde s vysokou pravděpodobností nejde o projev tvůrčí, ale čistě dokumentační.

Technika je můj pastýř
Fotografie je umělecký obor, který je výrazně závislý na technice. Zatímco malíř či spisovatel mohou mechanické či elektronické pomůcky v podstatě ignorovat, autor „světlomaleb“ se kontaktu s nimy úplně vyhnout nemůže. Však taky fotografie po mnoho desetiletí zápasila s široce sdíleným názorem, že nemůže být uměleckým dílem, když vzniká „sama“ v aparátu pouhým stisknutím spouště.

Tato závislost na technice v sobě skrývá jedno riziko. Řada fotografů v minulosti i dnes povyšuje formální kvality snímků nad kvality výtvarné. A pokud mají volit mezi záběrem ostrým a emočně nabitým, vybírají si podle jednoduššího klíče – jako vajíčka, mrkev nebo vepřovou šunku je dělí na jakostní třídy. Technika a její využívání pro zachycování hyperreality jakoby byla novodobým náboženským kultem, kterému je celá řada autorů schopná na snímku podřídit vše.

Současný stav a zejména rychlý vývoj fototechniky však způsobuje, že perfektní ostrost, kontrast či ideální barevnost už dokáže dosáhnout prakticky kdokoliv. „Chytré“ telefony s nakousnutým jablkem nebo nazelenalým ufonem fotografují po technické stránce lépe než digitální aparáty staré třeba jen několik let. A co hardware nedokáže doladit v momentu expozice, to zvládnou automatické funkce obrazových editorů v počítači.

Právě tento technologický pokrok odsouvá technické kvality snímku na vedlejší kolej, protože jich je schopný dosáhnout nejen kterýkoliv člověk včetně batolat, ale i nemyslící stroj. Co však živému autorovi ještě technologie nevzaly, je jeho osobitý způsob vidění světa založený na asociacích, zkušenostech, humoru či okamžitém dojmu. Právě na těchto hodnotách staví ten, komu nejde o ofotografovávání světa, ale o tvůrčí přístup k fotografii.

Fotografie vidí povrch
Název této kapitoly jsem si vypůjčil od klasika české meziválečné fotografie Jaromíra Funkeho. V době, kdy vyučoval na Státní grafické škole v Praze, vytvořil se svými studenty knížku, která ukazovala schopnost fotografie zprostředkovat nám pohled na svět v měřítku, jak jej běžně nevnímáme. Přestože se jedná o dílo staré několik generací, přesto i dnes dokáže inspirovat. A co je podstatné – zde otištěným fotografiím nechybí technická kvalita, ale ani umělecký vklad.

Zkuste nyní, téměř osmdesát let po vzniku této publikace vidět nejen povrch, ale i to, co se skrývá pod ním. Zkuste i hmyz fotografovat v neobvyklých souvislostech, s originálními rekvizitami a neokoukaným nasvícením, v nečekaných úhlech – tedy způsobem, který obtiskne do snímku vaše citlivé já. Zkuste vytvářet surrealismem ovlivněná „nalezená“ makrozátiší z květin. Zkuste se nezaleknout neostrosti, cíleně obarevného pozadí nebo počítačové manipulace a využijte tyto prvky v obraze ve svůj prospěch. Odměnou vám jistě bude nejen radost z umělecké tvorby, ale i zájem a ocenění okolí.

S úsměvem před aparátem i za ním
U většiny autorů pracujících v režimu makro cítím jeden významný povahový rys. Je jím nedostatek nadhledu (čímž rozhodně nemyslím, že by se nedokázali na svět okolo sebe podívat patřičně s vrchu…). Naopak, služba technologickému bohu mnohé fotografy tlačí k tomu, že sebe, svou tvorbu a své okolí vnímají jen prostřednictvím této technoideologie.  Vidí je jako vážnou záležitost, jako rituální obřad, jako cosi, kde nejde o přenos emocí z autora na diváka, ale o boj mezi zasvěcenými a fotopohany.

Technika je důležitá, ale nikoliv jediná komponenta, která tvoří hodnotné dílo. DIGIfoto se snaží vychovávat své čtenáře tak, aby z nich nebyli fundamentalisté vyznávající svatou trojici „ostrost–žádné zrno–pestrá barevnost“. To samozřejmě platí nejen pro makro, ale pro jakýkoliv žánr. Zároveň to však neznamená, že bychom technické kvality snímků zlehčovali. Však také ve fotoškole se naši experti snaží vysvětlovat, jak se propracovat od nápadu k dílu, které bude i podle technických měřítek kvalitní. Snažíme se ve Vás probouzet ducha tvořivých fotografek a fotografů, kteří nezapomínají na fakt, že umělec nemá být jen řemeslník.


Zalistujte následujícími strankami a nechte se inspirovat fotografiemi vynikajících českých a zahraničních autorů. Přepněte na aparátu „na kytičku“ a zkuste zachytit takové makrosnímky, jejichž autorem nebude jen váš mozek, ale i vaše srdce. Budete-li se svými snímky spokojeni nebo budete-li chtít poradit, pošlete nám je do rubriky Tipy odborníků. Už teď se těšíme, jaká překvapení na nás z vašeho makrosvěta vykouknou.

...

Vloženo: 17.05.2011 | Autor: Petr Vilgus | Kategorie: Historik a publicista - články | Zpět


Copyright - © 2010 Petr Vilgus      Soukromá sekce

Creative Commons License
Uvedená práce (dílo), jejímž autorem je Petr Vilgus, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně 3.0 Česká republika

Design: [KYLI]
Aktualizováno dne: 18/01/13 13:49:52